S freudovskými tématy vstupujeme do psychických teritorií, které Freud formalizoval a prohloubil v prvním a druhém tématu, teritorií definovaných jako topos tj. místa, kde se odehrávají vztahy mezi protikladnými aspekty, jako je vědomí a nevědomí, mezi impulzy, které sledují princip slasti, a jeho potlačením.

Freudův ledovec

Freudovská témata odkazují na psychická místa Freud teoreticky zpracoval ve Výkladu snů jako součást své psychoanalytické zkušenosti a lze ji považovat za základ konceptu psychické mnohosti.

Freudovská témata naznačují jakési psychické rozdělení, tj. rozdíly ve vyjádření vnitřní reality jedince, reality, která se odráží ve snech, a kterou tak Freud zavedl:

"Velký Fechner ve své "Psychofyzice" uvádí po několika úvahách o snu svou hypotézu, že snová scéna se liší od scény bdělého reprezentativního života. Žádná jiná hypotéza nám podle něj neumožňuje pochopit zvláštní charakteristiky snu. Představa, která se nám tak nabízí, je představa psychická lokalita ." (Výklad snů, str. 466)

Termín Topica je výraz používaný ve filozofii a označuje argumentaci různých názorů nebo tezí, které mají být dokázány; pochází z latinského termínu topos". tj. místo, prostor, něco ohraničeného, stejně jako jsou ohraničeny psychické sféry, které Freud teoreticky vymezil prvním a druhým tématem.

První aktuální

První freudovské téma Freud představil ve Výkladu snů, i když se odvíjí od dřívějších koncepcí uvedených v " Model psychologie "z roku 1895 a v dopisech od Fliesse (1. ledna 1896 a 6. prosince 1896).

Takto Freud prezentuje pojem " psychická lokalita ":

"Představme si tedy psychický aparát jako složený nástroj, jehož součástem dáme názvy instancí nebo pro větší názornost systémů.

Později si představíme, že tyto soustavy mají mezi sebou stálou prostorovou orientaci zhruba jako různé soustavy čoček dalekohledu, tj. jedna za druhou." (Výklad snů str. 466)

Prvním tématem Freud označuje variabilitu psychických procesů ve směru od nepřístupných k přístupným vědomí, procesy, které jsou: Nevědomí Předvědomí Vědomí.

Freudovská témata Nevědomí

Nevědomí prvního freudovského tématu je systém, v němž fungují pudy a instinkty, kterým vědomí nerozumí a kterým je odepřen přístup do vědomého systému.

Pudy a instinkty, které zůstávají aktivní a usilují o přístup k vědomí a brání jim aspekty odstranění, tj. protichůdné síly z cenzury. Nevědomé obsahy se tak mohou projevit pouze ve snech nebo prostřednictvím fyzických symptomů a propadů.

Freud na toto téma píše:

"Jádro nevědomí je tvořeno reprezentacemi pudů, které usilují o vybití své investice, tedy pudy touhy... V tomto systému neexistuje negace, pochybnost ani různé úrovně jistoty.

To vše zavádí až práce cenzora.... Nevědomé procesy se stávají přístupnými našemu poznání pouze v podmínkách snění a neurózy... Samy o sobě jsou nevědomé procesy nepoznatelné" (Metapsychologie s. 70-71).

Je možné porovnat znaky nevědomí prvního topiku s Es druhého topiku.

Freudovská témata Podvědomí

Předvědomím se rozumí stav, který je nevědomý, ale snadno vyvolatelný vědomím.

Předvědomí je odděleno od nevědomí cenzurou, která se snaží zabránit nevědomým obsahům, aby se dostaly do předvědomí, a od vědomí je odděleno jiným typem selektivní cenzury, jejímž úkolem je vynést ven POUZE ty obsahy, které vědomí neruší. Do předvědomí patří infantilní a neaktualizované vzpomínky, které se mohou objevit.

To je Freudova definice:

"Předvědomí definujeme jako poslední ze systémů vložených do motorické koncovky, abychom naznačili, že procesy vzruchu, které zde probíhají, mohou bez dalších překážek dosáhnout vědomí, pokud jsou dodrženy určité podmínky, jako je určitá úroveň intenzity, určité rozložení funkcí, které definujeme jako pozornost atd. Je to současně isystém, který je klíčem k dobrovolné motorice." (Výklad snů, str. 470)

Předvědomí je totiž spojeno nejen se vzpomínkami, ale také s automatickými funkcemi, které jsou integrovány jako znalosti a zůstávají k dispozici, ale nevědomé. Například pohyby potřebné k jízdě na kole, řízení auta nebo lyžování jsou spojeny s předvědomím. Pohyby, které se provádějí bez přemýšlení, protože byly naučeny a zůstávají v jakési vnitřní paměti.ponořeno, stejně jako je ponořeno předvědomí.

Freudovská témata Vědomí

Vědomí, jak naznačuje samotný termín, souvisí s uvědomováním si skutečnosti. Je to funkce, k níž má každá lidská bytost přístup už tím, že je cítící a má sebevědomí. Freud ji vztahuje ke kritické instanci:

"Kritická instance je s vědomím spjata těsněji než kritizovaná instance... Stojí mezi ním a vědomím jako zástěna. Našli jsme také určitou oporu pro ztotožnění kritické instance s principem, který řídí náš bdělý život a rozhoduje o našich vědomých dobrovolných činech." (Výklad snů str. 470)

Druhý aktuální

Druhé freudovské téma spočívá v rozdělení psychiky na ego, superego a id a bylo formalizováno v roce 1923 po vydání pojednání " Ego a id "Navazuje na předchozí pojetí tří psychických úrovní vědomí, nevědomí a předvědomí, od něhož se liší tím, že psychické lokality první topiky nabývají většího vymezení a konzistence, jako by šlo o autonomní aspekty v rámci osobnosti.

Freudovská témata Id

V id se nacházejí dědičné faktory, instinkty, dojmy, potřeby, pudy, které jsou základem principu rozkoše a nacházejí uvolnění prostřednictvím bezprostředních evokací libidinálního objektu (sny, denní fantazie, snění).

Termín Es je převzat od G. Groddecka a vyjadřuje jím rozvinutou myšlenku, že:

"To, čemu říkáme naše ego, se v životě chová v podstatě pasivně a my jsme zakoušeni neznámými a neovladatelnými silami... Člověk je zakoušen id." (Kniha o id str. 14-15)

V prvním freudovském aktuálním systému se id shoduje s nevědomím, ale v "Já a Id " Freud poukazuje na to, že mnoho obranných mechanismů ega je nevědomých, v důsledku čehož se id odlišuje tím, že se definuje jako:

"velký rezervoár libida a obecněji pudové energie..... Id je chaos... je naplněno energií, ale nemá žádnou organizaci, nevyjadřuje jednotnou vůli" (Ego a Id str. 258).

Bezprostřední reakce a automatické reflexy patří k id. Je to pól fyzické a psychické energie, částečně dědičný, částečně získaný a v neustálém dynamickém napětí (nebo konfliktu) s egem a superegem.

"Uvědomujeme si, že nemáme právo nazývat nevědomý systém psychickým územím cizím egu, protože charakter nevědomí není výlučný.

Dobrá, nebudeme tedy nadále používat termín nevědomí v systematickém smyslu, ale dáme tomu, co jsme dosud takto označovali, lepší název, který již nebude svádět k nedorozuměním. V souladu s Nietzscheho lingvistickým užitím a na základě návrhu Georga Groddecka jej budeme od nynějška nazývat "Es".

Toto neosobní zájmeno (v německém jazyce zájmeno třetí osoby) se zdá být obzvláště vhodné k vyjádření prekérního charakteru této psychické provincie, její mimoběžnosti vůči Egu. Super-Ego Ego a Es jsou tedy tři sféry, území, provincie, na které rozkládáme psychický aparát člověka.

ES lze tedy chápat jako nádobu pro pudové impulsy řízené principem slasti, které jsou z velké části, ale ne zcela, nevědomé. Vzpomeňme například na pudy hladu a žízně, které jsou vědomé, zatímco sexuální impulsy ne vždy.

Freudovská témata Super-ego

Superego je považováno za funkci ega, která se projevuje především v cenzurní a kritické roli a v permanentním pozorování aspektů ega, s nimiž se liší. Z velké části nevědomé je zjišťováno jako účastník psychického konfliktu týkajícího se zákazu, nesplnění přání a současného uvědomění si tohoto přání.

Může se shodovat s oneirickou cenzurou a sám Freud ji definuje jako "i deale ega ".

Ve skutečnosti v sobě superego obsahuje jak aspekt čistě cenzury a zákazu, tak aspekt vzoru či ideálu a může se shodovat s jakýmsi morálním svědomím.

Formování superega probíhá jako závěrečná fáze oidipovského komplexu, kdy muži i ženy různými způsoby introjikují rodičovské zákazy a projekce viny na sebe a sublimují je do "identifikace s rodičovskými postavami.

To je později obohaceno o sociální a výchovné vlivy prostředí původu, takže superego se stává stále více strukturovaným a:

"... není postaveno na modelu rodičů, ale na modelu jejich superega, je naplněno stejným obsahem, stává se nositelem tradice, všech nepominutelných hodnotových soudů, které se touto cestou předávaly z generace na generaci (Úvod do psychoanalýzy s. 179).

Freudovská témata Ego

Ego je struktura psychiky, která stojí ve funkci vztahu (a závislosti) s pudy id, s požadavky superega a konfrontací s realitou. Vystupuje jako zprostředkující funkce, jako " ložisko " mezi protichůdnými aspekty přítomnými v jedinci, ve stále přítomném dynamickém napětí mezi tím, co Freud sám definoval:

"...nebezpečí hrozící z vnějšího světa, libida, id a přísnosti superega (Ego a id str. 517).

Ego je spojovacím článkem mezi různými psychickými procesy, které se v jedinci odehrávají, a podléhá principu reality tím, že se zabývá principem slasti, touhy a jejího zadržování, když není k dispozici libidinální objekt, do něhož by bylo možné je investovat.

Ego identifikujeme jako součást oneirické cenzury v obranné funkci související s touhou po spánku a potřebou, aby spánek pokračoval. Obranný mechanismus přisuzovaný egu se spouští v důsledku toho, co Freud nazývá " nouzový signál "reakce na ohrožující pudy id a reality:

"Ego se chová stejně jako lékař při analytické léčbě, neboť s ohledem na reálný svět se nabízí id jako libidinální objekt a usiluje o to, aby se libido id obrátilo proti němu samému. Není jen pomocníkem id, je také pokorným služebníkem id, který prosí o lásku svého pána (jak je uvedeno výše, s. 517-18 )." (s. 517)

Ego si tedy můžeme představit jako sluhu, kterého utlačují dva páni, kteří mu dávají protichůdné příkazy: na jedné straně superego, které cenzuruje, na druhé straně id, které touží.

Marzia Mazzavillani Copyright © Reprodukce textu zakázána

............................................................................................

Bibliografie:

• S. Freud Výklad snů Gulliver 1996
• S. Freud Návrh psychologie v díle Bollati Boringhieri To vol. II
• S. Freud Úvod do psychoanalýzy v díle Bollati Boringhieri Do svazku XI
• S. Freud Metapsychologie v díle Bollati Boringhieri Do svazku VIII
• S. Freud Ego a Id v dílech Bollati Boringhieri K IX. dílu
• G. Groddek Kniha Es Adelphi 1966
• Laplanche a Pontalis Encyklopedie psychoanalýzy Laterza 2005
• U. Galiberti Psychologie Garzanti Do roku 1999

• Pokud máte zájem o mé soukromé poradenství, přihlaste se prosím do Adresáře snů.
• Přihlaste se k bezplatnému odběru Průvodce NEWSLETTER Další 1400 lidí tak již učinilo PŘIHLASTE SE NYNÍ

Než nás opustil

Milý čtenáři, snažil jsem se toto téma podat jednoduše a srozumitelně a doufám, že ve vás vzbudilo zájem a přimělo vás k dalšímu ponoření se do problematiky. Děkuji, pokud mou snahu oplatíte malou pozorností:

Sdílejte článek a dejte mu lajk